Labradorský retriever je plemeno psů původem z Newfoundlandu[1]. Angličtí lovci ho přivezli do Velké Británie a zde labradory také vyšlechtili. Patří do skupiny retrívrů.

Historie

Buccleuch Avon (* 1885), zakládající pes pro mnoho labradořích linií

Předkem labradorských retrívrů je pravděpodobně novofundlandský pes (St. John´s Newfoundland) a Lesser labrador.[2] Název retrívr však vznikl mnohem dříve, než existovalo plemeno retrívr.[3] Byli to všichni lovečtí psi, kteří aportovali ulovenou zvěř. Na Newfoundlandu žily dva typy psů, velcí a silní novofundlandští psi s dlouhou srstí a malí novofundlandští psi, nazývaní též labradorští psi. Tito menší psi měli krátkou srst a byli používáni rybáři k donášení ryb a postřelených mořských ptáků z vody.[3] Jejich vynikající schopnost aportování zaujala anglické lovce. Proto začaly oba typy těchto psů přicházet do Anglie od roku 1800. Několik těchto psů si přivezl jistý Angličan Hawker, který je následně pojmenoval jako St. John´s Breed of New Foundland.[2] V roce 1885 dovoz psů téměř ustal, neboť na New Foundlandu byl vydán zákon, který prakticky zakazoval chov psů.[4] V roce 1895 byl v Anglii vydán zákon o karanténě, a od té doby již nebyl možný žádný dovoz chovných psů z New Foundlandu do Anglie. Výsledkem bylo, že angličtí chovatelé byli nuceni začít se šlechtěním plemen (wavy coated retrívra, pravděpodobně i pointera a foxhounda)[2] a začaly se tvořit různé variety retrívrů. Název labradorský retrívr je používán od roku 1839.[1] Ve druhé polovině 19. století lze hovořit o čistokrevném chovu, chovatelé si vedli přesné záznamy o svých chovech a zachovávali přísně čisté chovné linie. Ačkoliv se ve vrzích objevovala i žlutá a hnědá štěňata, byli stále upřednostňováni černí psi. To se změnilo až po první světové válce, kdy byli vystavováni i žlutí psi, a později i psi hnědí.

Vzhled

Labradoři mají většinou mohutnou stavbu těla - silný a hluboký hrudník a širokou lebku. Je u nich jasně patrný pohlavní dimorfismus ve stavbě těla. Feny bývají menší i méně mohutné, někdy dokonce štíhlé. S přibývajícím věkem tloustnou.

• Hlava žlutého labradora bývá široká

• Černý labrador

• Hnědý labrador

Povaha a schopnosti

Labradorský retrívr

Labradorský retrívr má velmi milou a přátelskou povahu, je bystrý a oddaný svému pánovi. Velice dobře se cvičí, rád pracuje a plní povely s velkou radostí. Jeho další předností je výborný čich, skvělé plavecké schopnosti a patří mezi vášnivé jedlíky (proto je nutné hlídat denní příjem krmiva). Je to vyloženě vodní pes, milovník všech kaluží, rybníků a potůčků. Má blány mezi prsty. Je to také vynikající aportér. Tato rasa byla původně vyšlechtěna k přinášení zastřelených kachen či zajíců při lovu. V současnosti se využívá spíše jako pes společenský, canisterapeutický či slepecký. Je to právě díky snadnosti jeho výcviku.

Nevidomým slouží labradorští retrívři jako velmi dobří asistenti (pomáhají přecházet ulici, dokážou cokoliv podat, atd.). Postiženým lidem jsou schopni pomáhat sundat jednotlivé kusy oblečení, otvírat dveře a jiné věci, které by tito lidé sami nedokázali. Labradoři jsou vhodní i k dětem, protože ve většině případů postrádají agresivitu a jsou velmi milí. Naopak se labradoři příliš nehodí na ostrahu a hlídání objektů. Potřebují lidskou pozornost a laskavou péči, nejsou rádi sami.

Srst

Tři základní barevné variace labradora

Srst labradorů je krátká, hustá a přilehlá. Podsada je jemná a hustá, na rozdíl od tvrdé a voděvzdorné vrchní vrstvě. Protože má hodně hustou podsadu, může se stát, že srst nepříjemně páchne, protože potřebuje dlouhou dobu, než uschne. Díky této, pro ně charakteristické, srsti je labrador dokonale přizpůsoben k plavání a na zimu. Vrchní vrstva má totiž na sobě jakoby mastný film, který téměř nepropouští vodu. Není neobvyklé vidět labradora plavajícího v ledové vodě v půli ledna, nedoporučuje se to však kvůli nebezpečí prochladnutí. Péče o srst není náročná, stačí jen jednou týdně vzít kartáč a vyčesat odumřelou srst. V období línání je to nutné provádět častěji. Občas je možné psa vykoupat speciálním psím šampónem.

Dle barev srsti se dělí na žluté (v odstínech krémové až po zlatavě rudou), čokoládové (čokoládově hnědá) a černé.[5]

Péče

Labrador je velice přizpůsobivý pes, ale stejně jako většina ostatních potřebuje hodně pohybu. Je možné ho chovat v bytě, zvykne si rychle a bez problémů, je třeba s ním však chodit často ven. Miluje volnost, nejraději má běhání po lese. Labrador je neuvěřitelně veselý a chápavý pes. Rychle se učí a rád plní úkoly, které mu dáváte. Rád si hraje a aportuje téměř vše, co se mu hodí.

Nejčastější nemoci

Jelikož má labradorský retrívr mohutnou stavbu těla, trpí často nemocemi kloubů (např. dysplazie kyčelního kloubu). Proto by neměl příliš často klouby namáhat, např. scházením a vycházením schodů. Labradoři snědí, na co přijdou, proto musí sportovat, ať nemají nadváhu.

Vhodné sporty

Díky výborným schopnostem aportovat a učit se novým věcem jsou pro labradory vhodné agility nebo aportování. Mezi jeho sporty samozřejmě musí být i plavání. Může se účastnit i různých výstav.

Oblíbenost

Podle Veterinární služby izraelského ministerstva zemědělství byl na základě výzkumu z roku 2008 labradorský retrívr nejoblíbenějším a zároveň nejpočetněji zastoupeným psím plemenem v Izraeli.[6]

Standard

Země původu:

Velká Británie

Výška:

Velikost: Ideální výška v kohoutku: Samci: 56 - 57 cm. Samice: 54 - 56 cm.

Stručný historický přehled:

Všeobecně se má za to, že labradorský retriever pochází z pobřeží Grónska, kde bývali viděni rybáři využívající psy podobného vzhledu k lovu ryb. Jeho vlastnosti vynikajícího vodního psa, jeho vodě odolná srst a unikátní ocas tvarem podobný vydřímu tento dojem podporovaly.
Ve skutečnosti není labradorský retriever příliš staré plemeno, jeho chovatelský klub se zformoval v roce 1916 a Yellow Labrador Club (klub žlutých retrieverů) byl založen v roce 1925. Svou proslulost labrador získal nejprve na poli field trialů, kde byl poprvé představen na konci 19. století plukovníkem Peterem Hawkerem a hrabětem z Malmesbury. Jednalo se o psa Malmesbury Tramp, popsaným Lornou, hraběnkou Howe jako jeden z kořenů moderního labradora.

Celkový vzhled:

Silně stavěný, s krátkými bedry, velmi aktivní (což vylučuje nadměrnou hmotnost nebo robustnost); s širokou mozkovnou; širokým a hlubokým hrudníkem a dobře klenutými žebry, široký a silný v bedrech a pánevních končetinách.

Hlava:

Lebeční partie - mozkovna: široká. Jasně řezaná bez masitých lící. Stop: vyjádřen. Obličejová partie
Nosní houba: široká, nozdry dobře vyvinuté.
Tlama: silná, není špičatá.
Čelisti/zuby: čelisti střední délky, čelisti i zuby silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a v čelistech jsou posazeny kolmo.

Oči:

středně velké, vyjadřující inteligenci a dobrou povahu; hnědé nebo oříškově hnědé.

Uši:

nejsou velké ani těžké, visí a těsně přiléhají k hlavě, jsou posazeny poměrně daleko vzadu.

Krk:

suchý, silný, mohutný, přecházející v dobře postavené plece.

Tělo:

Hřbet: rovná horní linie.
Bedra: široká, krátká, pevně svázaná a silná.
Hrudník: dobré šířky a hloubky, s dobře klenutými "sudovitými" žebry - tento dojem nesmí být způsoben nadměrnou hmotností.

Ocas:

charakteristický znak, velmi silný u nasazení, postupně se zužující ke špičce, střední délky, bez praporců, ale je po celém obvodu pokrytý krátkou, silnou, hustou srstí, což budí dojem "kulatosti" a tento vzhled je popisován jako "vydří" ocas. Může být nesen vesele, ale neměl by se zatáčet nad hřbet.

Končetiny:

Hrudní končetiny
Celkový vzhled: přední nohy od loktů k zemi kolmé jak z předního, tak z bočního pohledu.
Plece: dlouhé a šikmo uložené.
Předloktí: se silnými kostmi, přímé.
Tlapky: kulaté, kompaktní; dobře klenuté prsty s dobře vyvinutými polštářky.

Pánevní končetiny
Celkový vzhled: dobře vyvinuté, záď směrem k ocasu neklesá.
Kolena: dobře zaúhlená.
Nárt (zadní nadprstí): Hlezna dobře hluboko postavená. Kravský postoj je vysoce nežádoucí.
Tlapky: kulaté, kompaktní; dobře klenuté prsty s dobře vyvinutými polštářky.

Pohyb:

volný, pokrývající odpovídající prostor; přímý a rovnoběžný předních i zadních běhů.

Osrstění :

Srst: charakteristický znak, krátká, hustá, bez zvlnění nebo praporců, na omak působí jako tvrdá; podsada odolná proti povětrnostním vlivům.

Barva: Jednotná černá, žlutá nebo játrová//čokoládová. Žlutá dosahuje od světle krémové po červenou liščí barvu. Povolena je malá bílá skrvna na hrudníku.

Chování a temperament: :

Vyrovnaný, velmi obratný. Vynikající nos, jemná tlama; vášnivý milovník vody. Přizpůsobivý, oddaný společník. Inteligentní, horlivý a ovladatelný, se silnou snahou zavděčit se. Laskavé a přívětivé povahy, bez stopy agresivity nebo nepřiměřené plachosti..

Vady:

Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa a na jeho schopnost vykonávat tradiční práci.

Vylučující vady:

Agresivita nebo nadměrná bojácnost.
Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se jasně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.

Poznámka:

Psi musí mít dvě zřetelná normální varlata, zcela sestouplá v šourku.

Zdroj: 2018 © Retriever Klub CZ